Je listopadové ráno, všední den. Hodiny právě ukazují 7:53. V ředitelské zasedačce sedí tři osoby. Mimo jedné jsou dvě zbylé evidentně nervózní.

1. osoba:    Tak kde je? Má se začít v sedm!

2. osoba:   (otcovsky shovívavě) Je to ještě mladý janek. Dejme mu ještě trochu času, dneska je ta Praha zasekaná a na Jižní spojce hlásili několik havárií.

1. osoba:    Ale když jsem se mohl dostavit já i vy, páni kolegové….

3. osoba:    (Se zasněným pohledem) Třeba má ještě ráno nějaké poslání…

1. osoba:    (vztekle) Houby poslání, línej zmetek to je! Mě už to…

S třeskotem se rozlétnou dveře a do místnosti vpadne čtvrtá osoba. Zjevně pod vlivem alkoholu, o osobní čistotě a vůni by se dalo hovořit.

2. osoba:    (účastně a hlasitě, jako první) Přejeme ti dobrý den.

3. osoba:    (zasněně) Dobrý krásný a ničím nerušený den pána našeho Ježíše Krista…

4. osoba:    Cooo? Sorry, trochu jsem zaspal a pak to ňák nejelo, vole…

1. osoba:    (popuzeně) Tak abychom začali, ne?

3. osoba:    (misionářsky) Ježíš s námi… Můžeme tedy začít? Nejsi nějak indisponován? Vše je v pohodě? Cítíš se na pohovor?

4. osoba:    Mhmmm….vole….

1. osoba:    Tak tedy: Sešli jsme se dnes proto, abychom vyřešili přestupky zde předvolaného. Jedná se zejména o 93 zameškaných dní v průběhu posledních tří měsíců, hrubé napadení a pokus o znásilnění třídní učitelky, ignorace a zesměšnění ředitele na veřejnosti, dokázaná krádež 20 000,- korun spolužákovi, přichycení při užívání návykových látek, šikanování, dále….

2. osoba:    (skočí mu do řeči) …ano, ano, je tam ještě pár takových drobných přestupků…

1. osoba:    Ale…

3. osoba:    (tiše) Při Panně Marii, co na to říci?

2. osoba:    Co nám k tomu můžeš říct, Karlíku? Je to vážné, zamysli se. To, že už máš osmé podmíněné vyloučení, to není dobrá vizitka, Kájo, opravdu není…

4. osoba:    Mhmmm…mhmmm…

1. osoba:    Já bych…

2. osoba:    (skočí mu do řeči) Tak nám tady Kájo slib, že už to neuděláš. To přeci jde. Nebo bychom museli přistoupit k tvrdému opatření. Třeba bys mohl dostat i další podmíněné vyloučení…

1. osoba:    (vztekle) To snad…. Vždyť…

2. osoba:    (nevnímá, otcovsky) Je třeba vychovávat, kolegové. Tak co, Kájíku, slibuješ?

4. osoba:    (obrátí se na 2. osobu) Už to neudělám, vole, věř mi, tutáč.

1. osoba:    (nevěřícně) Co to ksakru…. Jak tomu…

2. osoba:    (skočí mu do řeči) Tak si tady na to podáme ruku jako ch-l-a-p-i. (nahýbá se a podává 4. osobě ruku) Domluveno, můžeš jít. A zítra jako vždy u mě, v osm…

4. osoba:    Mhmmm… Čus, vole… (odchází)

3. osoba:    Opatruj se v Pánu…

2. osoba:    Dneska to bylo náročné. Je třeba výchovně působit. Ne vytvářet té krásné mladé generaci stres. Postavit se k tomu jako táta, jako máma…

1. osoba:    Na to se můžu… (vstává, odchází a práskne dveřmi)

3. osoba:    Mám udělat zápis? Bože můj, on se mi tu nepodepsal….

2. osoba:    (autoritativně) A teď mě už nechte pracovat. Musím si připravit podklady pro zítřejší komisi, ta bude stejně náročná.

3. osoba:    (odchází) Tak nashle zítra… U otce, syna i ducha svatého…

Z chodby je slyšet řev ne nepodobný hlasu 4. osoby:

"Tys mi toho jointa neubalil? Já tě zabiju ty zmrde…"